Sedlčansko - lom u Bořené Lhoty
Lovoš
Barcelona
Malá Amerika
U Skryjí.
Točník a vrstvy křemenných pískovců.
Mníšek pod Brdy - zámek
Šumava z Pancíře
Sedlčansko - lom u Bořené Lhoty
Lovoš
Barcelona
Malá Amerika
U Skryjí.
Točník a vrstvy křemenných pískovců.
Mníšek pod Brdy - zámek
Šumava z Pancíře
V okolí Sedlčan se nachází mnoho starších lomů a lůmků. Krom jiných jsou to lomy u Kosovy Hory, Bořené Hory, Solopysk, Chramost nebo Líchov. V lomech se nejčastěji lámala žula- porfyrický sedlčanský granit s většími vyrostlicemi živce či "vltavský" jemnější a o něco tmavší granodiorit. Tyto druhy žul mají šedou až namodralou barvu. Mnoho zejména pražských budov z nich má obklady a mnoho pomníků a dlažeb je z nich vyrobeno. Lomy jsou většinou zatopené a vyzývají ke koupání. Při letošním teplém Štědrém dnu je to obzvláště lákavé.
Tradiční výstup na Lovoš, z vinařských Malých Žernosek stoupáme Opárenským údolím a přes Císařské schody na vrchol. Nádherné počasí a cestou exkurze do geologické minulosti Lovoše a Opárenského údolí. V údolí jsou potokem odkryté starohorní/prvohorní magmatické ryolity, ryolitické tufy, metamorfované ruly a migmatity, cestou druhohorní usazená křídová opuka (slínovce), na Kybičce třetihorní magmatické sodalitické trachyty a na vrcholu Lovoše taktéž třetihorní výlevné nefelinity a bazalty (čediče) s olivíny. Čtvrtohorní párečky a pivo v chatě na vrcholu byly odměnou za náročný (bušení geologickým kladívkem do hornin) výstup. Závěrečná bodka byla v cukrárně na Václaváku v Lovosicích.
V Čechách nastoupil podzim, a to je čas jet si na pár dnů prodloužit léto do Barcelony. Při teplotách kolem 25 stupňů je příjemné nejen koupání, ale i prohlídka "top sights" ve městě - architektura od Antonia Gaudího (park Güell, Sagrada Familia, Casa Milá a Casa Batlló), Gotická čtvrť, přístav, kopec Montjuic či městské parky a pláže. Vláčkem jsme též dojeli do 50 km vzdáleného pohoří Montserrat. Prohlédli jsme si zde nejen zdejší slavný klášter, ale i zajímavě tvarované skály. Prošli jsem horskou cestu kolem kaple St. Juan až na vrchol hory St. Magdalena (1100 m.n.m.). Pohoří je tvořeno slepenci s vápencovým tmelem a eroze vytvořila skály ve tvaru vztyčených prstů, "okurek", hlav i postav. Večerní Barcelona je ve znamení procházek kolem moře, večerního koupání a příjemného posezení v oblíbené cervezárně (pivnici) La Sureňa. Návrat do teplot kolem 10 stupňů v Praze již moc příjemný není.
Motorovou lodí ze Živohošti na Kamýk se Šánovci.
Po dlouhém čase jsme se vydali na obhlídku starých lomů u Bubovic (ukončená těžba silurských a devonských vápenců) v Českém krasu. Velkou Ameriku a Mexiko (Shniloušák) jsme raději obešli obloukem, davy turistů v jejich okolí stále nemohu skousnout. Vyšli jsme až z Bubovic kolem jeskyní Arnoldka a Čeřinka přes Paní horu směrem k Malé Americe. Zamřížovaná Velká galerie u Ameriky (okna hlavní chodby na 3. patře) jsou také hnus. No co dělat, když se tam teď provází. Chudák Hagen se otáčí v hrobě. V jezírku plavalo pár naháčů. V lomech Modlitebna, Podkova, Liščárna a Želva to zelo prázdnotou. Ty doby, kdy se tu to hemžilo trempíky, jsou asi pryč. Geislerovou štolu směrem na Kamensko jsme vynechali, ať mají netopýři klid. Stejně je na několika místech zavalená jílem. Do lomu Specialistů se mi škrábat nechtělo, zato do Černého a Červeného lomu jsem si zalezl. Nicméně kdysi prokopané závaly, kterými se dalo dostat ze dna těchto lůmků na hlavní chodbu, jsou již zavalené. Předpokládám že i průhrab závalem Monte Carlo je asi nyní také propadlý (spolužák Laco tam trávil průhrabem část mládí). Do Supího lomu jsme se neškrábali, malý průlez do štol, ukrývající se na dně Supího lomu je zalátovaný mřížemi. Soví ráj a Kamensko s blátivou jeskyní Amerika I a propastí Amerika II by stály za průzkum, ale čas se již chýlil. Tak snad někdy jindy, jako za dávných časů třeba i s Lacem Lahodou. Ten zpracoval pěknou interaktivní mapku s fotkami celé oblasti, odkaz sem ale zatím nemohu dát.
Letošní sjezd Sázavy se Šánovci byl z Kácova do Štemberku. Vody bylo málo, ale bylo nádherně.
V Jeseníkách je na jaře krásně, i když bolí v krku nebo je angína. Priessnitz vše vyléčí.
Křivoklátsko se probouzí po zimě. Zbirožský potok poblíž Skryjí skrývá mezi skalami (vulkanické dacity) pěkný vodopád a jezírka. Podél něj rozkvétají první modré podléšky a žluté orseje. U Skryjí se v břidličnatých kambrijských usazeninách také skrývají kamenní prvohorní trilobiti. Povedlo se nám jich několik malinkých nálézt. A bylo konečně teplo a modro!
Pochod se Šánovci z Bratřínova kolem Hadí řeky Kocáby do Štěchovic, přes Vltavu a rokli Dušno do Hradišťka a k Sázavě do Pikovic.
Geologická stavba Českého masivu je pozoruhodná a jedním z míst nejzajímavějších je Barrandien. Spojili jsme tedy obhlídku hradu Točník v centru Barrandienu s geologickými zajímavostmi v okolí. Cestou z Bubovic jsme u Loděnice zastavili u Špičatého vrchu. Hned u silnice je odkryv silurských usazených vrstev a výlevu vulkanického diabasu. Místní sedimenty (břidlice, vápence, tufy) jsou bohaté na prvohorní faunu, ale žádného trilobitíka jsme nenašli. U hradu Točník se krom vlastního hradu a mědvědů Martina a Agáty daly shlédnout ordovické vrstvy křemenných pískovců a silicitů mílinského souvrství. Z těchto hornin je modelován Zámecký vrch a vystavěn hrad. Mají červenavý odstín z rozptýleného hematitu a ten se v okolí i těžil. U hradního jezírka jsou pískovcové usazeniny třenického souvrství ordoviku (prvohory - paleozoikum) v jiném úhlu (diskordantně) uloženy na vrstvy drob ze starohorního moře (proterozoikum). Novější prvohorní vrstvy se začaly usazovat na již mezitím zvrásněné starohorní až po 70 mil. letech. Po tu dobu tu tedy nebylo moře. Časová nesouvislost v usazeninách je "stratigrafický hiát". No to by z geologie stačilo, výlet to byl za čtvrtohorního interglaciálního skorojarního dne moc pěkný. Navíc v Žebráku, ležícím v odvětralé depresi měkčích hornin, je výborná cukrárna U Mozarta.
Byl jsem požádán o pár fotek na létáček místního Okrspolku. Využil jsem pěkného počasí a vytvořil několik obrázků našeho Městečka pod Skalkou. Viz www.zpravyzmnisku.cz
Během týdne, který jsme trávili v chatě u šumavského Špičáku, napadlo na Šumavě půl metru sněhu. Běžecké stopy u Železné Rudy byly vzorně upravené a toho jsme několikráte využili. Zejména trasy od Gerlovy Huti na Pancíř a zpět nebo závodní okruhy na Belvederu nad Železnou Rudou. Výhodné se ukázalo vyjet lanovkou na Hofmanky a odtud to bylo téměř každým směrem jen dolů. Došlo i na vlakový výlet do klatovských katakomb. Vděčným cílem byla také cukrárna Charlota v Železné Rudě a hospoda na špičáckém nádraží.