Perú
Ecuador
Colombia
Venezuela
Africa
Polynesie
Tuamotu
Hawaii
Mont Blanc
Hohe Tauren
Dolomites
Switzerland
Tenerife
Barcelona
Paris
Budapest
Montenegro Croatia
Vienna
Germany
Cestuj..

Francouzská Polynesie - ÚRYVKY Z DENÍKU 2023

Brzy ráno jdu na promenádu do San Francisca, je krásně. Procházím Lombard Street, čtvrt u vyhlídkových domu, přístaviště Fisherman Wharf, Pier 39 a na pláž k mostu Golden Gate. Kolem desáté odjíždíme na letiště a následuje 8 h letu do Papeete. Je to dlooouhé. Po večerním doletu na Tahiti jsem na padnutí a musím si, po ubytování v blízkém motelu, dát jedno nebo dvě točená Hinana v oblíbeném baru na letišti Faa. Tady se postupně setkávám s téměř celou budoucí posádkou.

Proplouváme na katamaranu za deště lagunou kolem ostrova Raiatea a přistáváme s člunem u marae Tapuatapuatea. Tu se Mirek s výkřikem "kurva gumička" vrhá střemhlav z člunu do laguny. Za chvíli zjistíme, že mu nepřeskočilo, ale obětavě zachránil jakési těsnění motoru. Teplý déšt se snáší na marae a na náš blátivý výstup na vyhlídku nad marae. V poledne přestává pršet a kapitán Kuba se rozhodl zamířit přes pass východně na volný oceán na 30 kilometrů vzdálený ostrov Huahine. Plachtíme na hlavní i na kosatku. Je větrno a jsou poměrně velké vlny. Část posádky mění barvu do zelena. Odolná Vlčice trůní na příďovém sedátku nad vlnami pod přímým sluncem a mění barvu do červena. Večer začínají mochitos drinkos. Na večeři jdeme do vesnice Fare.

Jsme u Huahine, opět v krásné odlehlé zátoce Hana Iti (dříve tu byl hotel) s pláží. Sídlí tu nyní místní postavička Tiki, pořadatel předvčerejší soutěže v hodu oštěpem. Ráno plavu z lodě lagunou na pláž a s Kubou sbíráme kokosy. Posádka pak odplouvá na šnorchlování u motu, já si šnorchlování nechám na Tuamotu a lenoším na lodi. Odpoledne přeplouváme od Huahine po volném moři zpět k ostrovům Tahaa a Raiatea. Tentokráte je méně vln a část posádky je již méně zelená. Odpoledne mne kapitán zanechává u kormidla s pokynem "míjej bóji vpravo" - což je bohužel špatný pokyn. Ač se mi nezdá, plním ho. Následuje drhnutí dna o korály, bleskový přesun kapitána zpět na můstek, nájezd plovákem na korál a pak při couvání mírné poškození kormidla. Loď je nadále dobře provozovatelná a snad se oprava zaplatí z pojištění. Při dalším obeplouvání Raiatea v laguně prší, přeplouváme do laguny u Tahaa (laguna je společná s Raiatea) a kotvení. Večer již tradiční gurmánské zážitky s Kubovou večeří.

Kotvíme v laguně Tahaa poblíž "korálové řeky". Vlčice nepočítaně skáče z kajuty katamaránu do laguny neb to jí BA. Pak se s Terezkou vydávají na paddleboardu na lagunu za "lepším". K bungalovům u Pearl Resortu na nedalekém motu. Nevracejí se, je již tma a začíná bouřka. Martin vysílá na záchranu své manželky Terezky kapitána Kubu s člunem. Ten holky z lodní školky potkává v laguně na jejich zpáteční paddleboard plavbě. Pomoc odmítají a radostně si dopádlují na loď samy a nadšeně nám pak vyprávějí o zákoutích přepychového resortu.

Večer se vyrábí lodní drinky. Letmo zmiňuji revoluční způsob mytí talířů pomocí "žabek", což se u většiny posádky uchytí. Za tmy (tma je tu již od půl sedmé večer) házíme z paluby talíře od večeře naplocho na hladinu laguny. Toto se pěkně daří, ale nádobí kupodivu odmítá plavat. Následuje lovení talířů ze dna laguny. Je tu docela hloubka. Za svitu čelovek společně vylovíme pět talířů, zbytek musí počkat na dně do rána. Umyté jsou slušně, ale jejich sběr se může jeviti trochu únavným. Kapitán naše originální mytí nádobí nekomentuje, on vlastně komentuje máloco. Později večer sněží, Terezka maže běžky sádlem a jede se projet. Iva tančí na stole jídelny v kožichu a na sněžnicích. Venku mrzne a na laguně to dost klouže. Asi bychom měli ty drinky omezit.

Kotvíme stále na laguně u ostrova Tahaa - ráno lovíme ze dna zbytek nádobí z nočního mytí. Následuje brífink a Kubovo rozhodnutí, že nepojedeme s poškozeným kormidlem do mariny, ale ani na Maupiti. Mrzí mě to kvůli ostatním (již jsem na Maupiti byl), příště se k řízení lodi nenechám zlákat nebo si alespoň u kormidla zachovám svůj rozum. Budeme tedy déle u Bora Bora. Šnorchlujeme v průlivu Jardin de Coral u Tahaa, ostrov Bora Bora je odsud na dohled. Odpoledne přeplouváme lagunou Tahaa do zátoky Hurepiti. Večer se nechávám převézt člunem na břeh zátoky a podnikám sám průzkum blízkého pobřeží Tahaa. V městečku Tiva navazuji kontakty s místní mládeží a mezi Tiva a Tapuamu se sbližuji s místními v privátní osvěžovně. Za tmy se v noci vracím pěšky po silničce kolem pobřeží k zátoce Hurepiti. Abych se dostal ke břehu zátoky, musím přelézt plot nějakého pozemku. Následuje uvíznutí na plotu, otravní psi (odneslo to triko), bloudění ve tmě a čvachtání se v bahně u břehu zátoky Hurepiti. Nakonec úspěšně nalézám člun, se kterým Kuba pro mne připlul. Tvářil se dost otráveně. Na lodi už skoro všichní spí. Spím v jídelně. V noci prší a večer se Prší prý i hrálo. Zítra posádku čeká výlet za vanilkou a já si dám výlet po Tahaa na kole.

Plujeme v azurové laguně ostrova BoraBora a kotvíme. Včera jsme s většinou posádky objeli ostrov na skůtrech. Loni jsem kolem BoraBora šlapal v podobném vedru s Wieškem na kole. Nyní přejíždíme člunem na blízké motu a tam šnorchlujeme. Je opět vedro, podnikám cestu po pobřeží motu až k hranici s oceánem. Kuba zatím češe kokosy a vyrábí kokosové drinky. Vlčička se ráno nechala vysadit na břeh s tím, že podnikne sama výstup na místní horu (Mont Otemanu 727 m) nebo si zamedituje v jeskyni d'Anau pod jejím vrcholem. Večer zůstala obvykle tajemná. Že si asi někde zaklouzala, svědčily její odřené dlouhé nožky. Včera se také příliš nezmínila o svém ponoru s místní dive agenturou, zatímco zybtek posádky lenošil na motu a šnorchloval. Večer se setkáváme v Bloody Mary's, pěkný kolorit, ale mne to tam neBA. Spousta mahu, stejná společnost a ani nemám na opulentní večeři chuť. U místního baru na Hinanu.

Kuba kupodivu ulovil při přeplavbě z Bora na Tahaa rybu - tuňáka. Zručně ho bodá za žábry, krev stříká. Dámská část posádky se shlukuje v pozadí jídelny a náhle vypadají jako velcí ochránci ryb. Helena má vlhké oči - "a před chvílí ještě žila".

Kotvíme v laguně Tahaa, plujeme člunem na motu Tehotu, šnorchlování a lenošení. Dronuji. Jsou tu údajně komáři a Vlčice si stýská, že je "poštípaná jako doga". Je to možné, obě to jsou šelmičky. Spokojená posádka polehává přes poledne v laguně ve vodním "baru". Kuba vodní bar zásobuje kokosovými drinky s brčky a varuje před spálením. Marně. Večer v zátoce Fa'a'aha na večeři s tahitskými tanci. Foukalo, ohňové šou to neprospělo, Kuba však ochotně vypomohl zapalovačem. Před kroucením u tanců dávám přednost Hinanu a houpací síti. Na motu komáři asi byli, poštípán jsem taky.

Na Tahiti - ráno jedu do Papeete na trh, kde se setkávám s posádkou a podnikáme poslední společný výlet po Tahiti Nui. Příbírám do auta Frantu a Vlčici. Ta projeví nebývalé sympatie: "Máš jedno plus, v tvém autě je puštěné rádio". Radostně mění stanice, hlasitost a vypadá spokojeně. Jedeme na marae Arahurahu a pak na Grotte Vaiporii. V grottě koupání, Helena asi nedobrovolně, neb s mobilem. Pak přejíždíme na pláž Taharuu - koupání ve vlnách a pozorování surfařů. Poté se ještě přesuneme na severní stranu ostrova k Trois Cascades - vysoké vodopády ve vallé Vaipu. Večer se ještě cachtáme na mé oblíbené černé pláži na mysu Venus. Místní mi půjčil na chvíli pirogu a jelikož si mne pamatoval, mohl jsem i následující dny na Venus trénovat. Ještě se stavíme v Papeete u hrobky nezbedného prince Pomare. Z hrobky vystěhoval svoji matku, královnu Pomare a nechal se tam po svém upití se k smrti pochovat sám. Franta u hrobky hledá kešku, ta je ale asi skrytá někde na vrcholu hrobky. Tam už Franta neleze neb Kuba velí k ukončení výletu. Pěkný výlet to byl.

Večer posádka "radostně" balí v resortu Royal Tahitien v Papeete. Ještě na letiště odvážím jako neplacené taxi většinu jejich bagáže s Vlčicí Janou a odjíždím. Všichni, se kterými jsem trávil na palubě malé lodi dva týdny, budou brzy pryč. Asi se již nikdy nesetkáme. Jako loni bude chvíli žít skupina na síti, pak se komunikace vytratí a každý se vrátíme k životu před společnou plavbou. Již sám se vracím z letiště nočním Papeete k "mé rodině" v údolí Matatia. Mám před sebou měsíční pobyt zde na Tahiti a na atolech v Tuamotu. A to mě bude BA.

Po osmi týdnech ve Francouzské Polynesii vcházím letos naposled na letištní plochu v Papeete. Raději bych tu ještě zůstal, ale letadýlko do San Franciska netrpělivě vrní opodál. Poslední kontrola, ukazuji pas zaměstnanci letiště. A slyším od něj plynnou češtinou: "Nenechal jste v hale zavazadla bez dozoru?". Po mnohatýdenní komunikaci ve francouzštině jsem mírně v šoku, zmateně dpovídám : "No. Mais jak je možné..". "Otec z Polynésie, matka Češka", dostávám odpověď. Nana.