Perú
Ecuador
Colombia
Venezuela
Africa
Polynesie
Tuamotu
Hawaii
Mont Blanc
Hohe Tauren
Dolomites
Switzerland
Tenerife
Barcelona
Paris
Budapest
Montenegro Croatia
Vienna
Germany
Cestuj..

Francouzská Polynesie - ÚRYVKY Z DENÍKU 2022

Kráp, kráp, budím se v dešti. Balím pokrývku a z pelíšku na palubě katamaranu se přesunuji do otevřené kajuty. Tam se na lavici převaluje Gusta a něco poslouchá ze sluchátek. Za chvíli ze svého pelíšku na přední části paluby dorazila do kajuty Míša, beze slova si sedla a zřejmě hned usnula vsedě. Je kolem čtvrté v noci a pátý nebo čtvtý den plavby mezi ostrovy. Ostatní zatím spí v kajutách v podpalubí, ale během další plavby se většina posádky na noc přesune též pod otevřenou noční oblohu. Za chvíli přestane pršet, objeví se tisíce hvězd kolem jižního kříže. A pak obzor na východě lehce zčervená, bude měnit barvu ze sytě červené na růžovou a pak opět začne pálit slunce. Copak den přinese za oceánská překvapení? Jsme u ostrova Huahine a teď již vím, že se budeme potápět se žraloky. Po prvních chvílích respektu z nich se mezi nimi budeme nakonec cachtat téměř všichni. Jsou to žraloci černocípí a to jsou prý jen takoví "žužláci".

To byl nápad se sem nahoru drápat. S Wieškem jsme se rozhodli vystoupat z města Vaiea, u kterého kotvíme, na nejvyšší kopec Teurafaatiu uprostřed ostrova Maupiti. Má výšku "jen" 372 metrů, ale dvě hodiny již stoupáme po strmé stezce džunglí v strašném vedru i vlhku a vrchol stále nikde. Wieško funí a opírá se o nějký zbytek palmy. Já funím ještě více. Stezka se postupně mění v mírný lezecký terén. Slunce pere, triko bych mohl ždímat. Konečně vrchol a s ním výhledy na modrozelené laguny kolem ostrova. Voda hraje všemi odstíny modré a zelené. A za barierovým útesem je nekonečné otevřené tmavě modré moře, jen v dáli je v oparu ostrov Bora Bora. Tam se vydáme zítra, teď nás čeká sestup. Cestou dolů pod vrcholem potkáváme Silvii a kapitána Jirku. Vypadají rozhodně méně unavení než my dva, jak je to možné?!.. Tak, jak jsem oblečen, rozpálený po sestupu padám z mola do vody laguny. Bohužel voda oceánu je tak teplá, že mne neochlazuje. Stěhuji se pod nedaleký kohout s pitnou vodou. Místním obyvatelům s kanystry, přícházejícím pro vodu, se tak naskytl pohled na nehybnou schoulenou postavu pod proudem chladné vody. Postava blekotá, že je hned pustí si vodu natočit. Uf.

No je mi samozřejmě blbě. Plujeme na Bora Bora, loď se kymácí na vlnách otevřeného moře a já zvracím přes palubu. Není to asi tím kymácením na vlnách, to už bylo horší, ale včera jsem se přehřál a nebo na mne přišla řada. Postupně nás nevolnost obchází všechny.. "Jé heleéé velryby!" a Silvie ukazuje na vodotrysky nedaleko lodi. "No too je hovadooo" říká obdivně Gusta a zaměřuje svůj desetikilový fotoaparát na stíny kolem lodi. A skutečně, kolem lodi je několik vorvaňů a závodí s lodí. Občas nám ukáží zadní ploutve i celé obrovské tělo, úžasný pohled. Na chvíli zapomínám na žaludek... A silueta Bora Bora se přibližuje.

"Je to velký špatný" oznámila Míša. Většina posádky se totiž dohodla s lodí odpoledne zakotvit na opačné straně Bora Bora než je městečko Vaitape s obchody. A ona chtěla nakupovat a teď má jen pohledy na večerní pustý břeh, za ním pověstnou horu a kolem lagunu. "Dovezu tě na břeh a vem si taxi, " uzavírá menší spor kapitán Jirka. Míša naštvaně odchází do svého pelíšku na přídi a nechce už ani večeři - grilovaného tuňáka. Ono ji to zítra přejde. Zatímco se na kole budeme plahočit silničkou po obvodě ostrova, Míša bude vesele obrážet místní obchůdky a nakupovat borabora upomínky.

S Wieskem objíždíme na kole pobřeží ostrova Bora Bora a v restauraci Bloody Mary si dáváme obídek. Po nezbytném objednání piva Hinano, se rozhoduji pro místní rybu Mahi-Mahi "Jai voudrais Mahu-Mahu" - "Dal bych si Mahu-Mahu" - komolím název ryby číšnikovi. Ten mne podezřívavě pozoruje, pak se potutleně usmívá a pak v nepokrytém smíchu říká "Mahu??" "Qui Mahu-Mahu!", nevinně odpovídám. To se již číšník směje na celé kolo a kývá na jednu z obsluhujících žen, která je ale v tomto případě vlastně nežena a zároveň nemuž. "Alleé la!". Pojď sem! Mohutná tenta se už směje také. No jo Mahu není Mahi! Mahu je ta "nežena-nemuž" a ryba je "Mahi-Mahi". Nakonec jsem dostal k obědu naštěstí tu rybu. A byla výtečná.

Jsme na ostrově Tahaa a místní "plantážník" na "Vanilla Tour" nám předvádí, jak se musí ručně opilovat květ vanilky. Nejsou tu včely, které by to provedly, tak se musí denně plantáž s liánami vanilky obejít a u nově narostlých květů jemně přenést pyl z pestíku na bliznu. Pak vyroste lusk. Ten se sklidí a spolu s ostatnimi se měsíce suší pod plachtami a denně ručně obrací aby uschl, ale nevyschl. Je to spoustu práce pěstovat zde vanilku. Ta není původní, ale daří se jí tady. Tour pokračuje do místního lihovaru. Dělají tu rum z cukrové třtiny. To samozřejmě všechny hrozně zajímá, neb rum je naše každovečerní oblíbená přísada do lodních drinků. Zejména Vlaďka napjatě posluchá výklad o destilaci rumu a různých přísadách do něj. Krom destilace rumu z vylisované a zkvašené šťávy z cukrové třtiny tu lisují olej z kokosových ořechů a olej z plodů palmy Tamanu. Ten je údajně mimořádně léčivý.

Big problem! Big problem! křičí vynořivší se technik po kontrole dna katamaranu při jeho vracení v marině na ostrově Raiatea. Kapitán Jirka zezelenal. V laguně Maupiti se dno, ač v plavební dráze, opřelo o korálový útes. Kapitán v tom byl spíše nevinně, ale vzalo ho to. Takový mořský vlk on je a narazí do dna. No nakonec to až takový big problem nebyl, dno bylo snad jen lehounce promáčklé a s majitelem se poškození bude řešit přes pojišťovnu.