Perú
Ecuador
Colombia
Venezuela
Africa
Polynesie
Tuamotu
Hawaii
Mont Blanc
Hohe Tauren
Dolomites
Switzerland
Tenerife
Barcelona
Paris
Budapest
Montenegro Croatia
Vienna
Germany
Cestuj..

Havaj - ÚRYVKY Z DENÍKU

"Escort!" řve tlustá imigrační úřednice při mém opětovném vstupu z Francouzské Polynézie do USA s cílem Havaj a povolává na mne eskortu. Prostě se jí asi v tom ušmudlaném triku nelíbím a také se chce vytáhnout před úředníkem, kterého na přepážce zaučuje. Již mám v pase vstupní razítko, že jsem byl v USA před měsícem a teď sem chci znova. Navíc mám podezřele málo zavazadel a málo dolarů v kapse. Eskorta mne odvádí k vyššímu imigračnímu úředníku. "What do you do on Hawaii? Where do you want to go there?". No vždyť přeci říkám, cestuji a chci se tam podívat. Co bych tam asi tak dělal při tom cestování? Opakuji to. A opět další a další dotazy typu "How much money have you for one day?" Mám kreditní kartu, už jsem ji přeci ukazoval a dokonce jsem vám ukazoval kolik peněz mám na účtě! "What did you do in USA one month ago?" To jsem přeci také říkal - před měsícem jsem tu měl transfer do Polynézie, trávil jsem jen noc v San Francisku a pak pokračoval do Papeete na Tahiti. Že by mojí verzi angličtiny nerozuměli? Po hodině ponižujícho výslechu a kontrol sepisují protokol a nakonec mne do USA na Havaj milostivě pouští.

Želva kareta, spící na pláži, otvírá oči a pozoruje mne. Aloha, zdravím ji. Vyrušil jsem ji, a to se nemá dělat, rušit želvy. Naštvaně se proto pomalu otáčí a plazí se zpět do oceánu. Odplouvá. Ještě dlouho ji v čiré vodě mohu vidět, jak máchá ploutvemi a kličkuje mezi korály na otevřené moře. Procházím dál pobřeží modrého oceánu poblíž Honohau, severně od města Kona na Hawaii a občas se cachtám nebo polehávám v teplé mělké vodě. Směrem do vnitrozemí přechází nádherná pláž se zlatým pískem a úzkým lemem zelených palem a jiné vegetace do pustého šedivého lávového pole táhnoucího se do dáli. Láva končí až v šedivých oblacích nad vnitrozemskými horami. Je to ostrov kontrastů.

Z obrovského kráteru se čmoudí. Je plný roztavené lávy, která by v noci zářila rudě. Nyní má barvu všech odstínů šedi a okolní stěny centra kráteru jsou zbarveny do žluta od síry. Jsem v národním parku Volcanoes a pode mnou je obrovský kaldera a hluboký kráter Halema‘uma‘u činné sopka Kilauea a v něm si buble svoji píseň bohyně Pelé. V roce 2018 se kaldera propadla skoro o 100 m a nyní je na jejím dně jezero žhavé lávy. Stěny a okolí nedalekého kráteru Iki jsou porostlé krásnou zelenou mlžnou džunglí. Mohu se projít po dně Iki pokrytém ztuhlou lávou (o několi desítek metrů pod povrchem je ale láva tekutá) a prolézt asi 100m dlouhé lávové tunely. Z nedalekého bočního kráteru Pu‘o‘oo a riftů se táhnou nedávné (2018) lávové výlevy kilometry k pobřeží oceánu. Je to obrovská pustina lávových polí. Čerstvě ztuhhlé výlevy mají sytě černou barvu a lesknou se ve slunci. Starší výlevy mají barvy odstínů šedi a postupně erodují. Jednou zde bude úrodná země porostlá džunglí a za miliony let se kaldera možná propadne zcela a bude zde laguna, jako je u ostrovů v Polynézii.

Vrchol Mauna Kea. Tak jsem se sem nakonec do výšky 4205 m dostal. Původně jsem se chtěl vydrápat na vrchol stezkou od brány parku z výšky 2800 m, ale nakonec jsem s přímluvou jednoho z rangers stopnul auto 4x4. Na vrchol sopky vede sice příkrá cesta, ale jiná auta než s náhonem na 4 kola místní rangers na ni nepustili. Shone se jmenuje řidič, který se nade mnou slitoval. Moc vozů se na vrchol nedostane, Shone brzy odjíždí a já zůstávám na vrcholu zcela sám. Silný vítr se opírá do kopulí 13 největších dalekohledů na světě. Místo na vrcholu má pronajaté Havajská univezita a dále je pronajímá i jiným státům. K největším dalekohledům patří dva, které byly pojmenovány podle amerického filantropa W. M. Kecka - Keck I a Keck II. Hlavní vrchol sopky je mírně stranou. Na jeho úbočí jsou zbytky sněhu a na vrcholu oltář z kamenů. Mahalo, havajští bohové, že jste mne sem pustili! A navíc za tak krásného počasí. Pozoruji mnohé červenavé krátery pode mnou nad bílým mořem oblaků pokrývajícím centrum ostrova Hawaii. Slunce pálí a obloha je temně modrá. Mauna Kea je již nečinná, ale nedaleko z oblaků vystupuje i masa činné sopky Mauna Loa, jejíž vrchol s obrovským kráterem je jen o pár metrů níže. Z vrcholu Mauna Kea sestupuji již po svých, v sopečném prachu a škváře z erodované lávy to není snadná cesta ani dolů. Trvá mi přes dvě hodiny, než dorazím zpět k Visitor Centre. Vrchol se postupně zahaluje do mraků. Myslím, že nahoru bych to po svých nedal.

Je du po úzké silničce po úbočí sopky Haleakala podél severního pobřeží ostrova do městečka Hana. Silnička se vine se přes 80 km zelenou horskou džunglí. Dole burácí u skal příboj modrého oceánu a místy tvoří nádherné pláže. Cesta do města Hana překračuje mnoho úzkých horských údolíček s říčkami pomocí několika desítek mostků. Říčky v jejím okolí vytvářejí bezpočet vysokých vodopádů. Za deště jsou velmi mohutné, ale nyní je poměrně slunečno a sucho. Okolí silničky je na většině cesty tvořeno neprostupnou hustou vegetací džungle, která často tvoří klembu nad cestou. Konečně je tu město Hana. Jeho centrum tvoří krásná pláž s černým pískem a nedaleko je i pláž s pískem červeným. Poblíž připravují kuře Huli Huli, to si musím dát! Aloha, mahalo. Je to grilované kuře předpřipravené v marinádě dle místního receptu. Podává se se zeleninou a rýží. Kuře má silně opečenou kůrku a chutná výtečně. No možná proto, že jsem už dva dny víceméně na kokakole a sušenkách.

Je neděle večer a na pláži Waikiki v Honolulu je živo. V přilehlém parku je mnoho skupinek skotačících kolem svých přenosných grilů, griluje se, hoduje se, zpívá se, hraje se volejbal. Na pláži je také stále těsno. V teplé pobřežní vodě oceánu se ve vlnách cachtají desítky plavců. Někteří rukama pádlují na prkně dále od břehu, aby se dostali k mohutným a vysokým vlnám, na nichž hodlají surfovat. Zapadá slunce a pruh obzoru oceánu během několika desítek minut mění své barvy do všech odstínů červené. Poslední paprsky slunce vytvářejí na hladině tmavé siluety plachetnic a katamaranů kotvících v dáli. Kolikrát jsem to již v posledních týdnech viděl, ale tento pohled asi nezevšední a nelze ho zapomenout.