| Mexico |
| Polynesia |
| Tuamotu |
| Hawaii |
| Peru |
| Ecuador |
| Colombia |
| Venezuela |
| Africa |
| Mont Blanc |
| Hohe Tauren |
| Dolomites |
| Switzerland |
| Tenerife |
| Barcelona |
| Paris |
| Budapest |
| Montenegro Croatia |
| Vienna |
| Germany |
| Cestuj.. |
03.03.2026
Ani ne po půl roce jsem opět "en México" a v Tulum. Poznávám vás, vy prodávající u krámků i obsluho mých oblíbených "tacosáren a cervezáren". A těší mne, že na mne mluvíte španělsky a někteří si mne dokonce pamatujete. Je příjemné slyšet Bienvenidas Pedro!
Půjčuji si kolo a vydávám se na místní pláže, trochu se opražit sálajícím sluncem. Zjišťuji, že sargassum už dorazil a je ho tu teď bohužel plno. Je to poslední roky velký problém a důvodem je asi změna proudů a oteplení. Existuje monitoring sargassum a jeho proudění. Koupání už není tak příjemné jako v listopadu. Uvidím jak to bude vypadat jižně od Tulum a v Belize. Je to teď spíše na plavání v cenotes nebo potápění u útesu.
Už mluví skoro půl hodiny jako kulomet. V Tulum v parku je večer festival a po "banda musica" je proslov katolického činovníka. Rozumím mu každé páté slovo. A to mi stačí neb se tak nějak stále opakuje "nuestro Dios usa toda para bien" nebo "nuestro Dios cuida de ti" a podobně. Občas se tu ale ohlédnu i za bohy Mayů, snad mi to projde.
04.03.2026
Výlet na kole po silničce podél pobřeží do Sian Ka'an se trochu zvrtnul. Když ona ta zastávka na pláži u baru La Eufemia byla tak lákavá a stín pod blízkou palmou tak pohostinný. O dalším šlapání už se mi jen zdálo, usnul jsem tam. Po probuzení odpoledne už jsem tak měl pro dnešek odpracováno. Jedna cerveza Victoria a následujících pět kilometrů zpět do Tulum pueblo v 33 stupních bylo ještě navíc.
Večer je v Tulum fiesta s živou hudbou a zpěvy. Místní mne zrazují od cesty do Belize - prý "muy caro". Uvidíme, pozítří se busem přesunu na hranice Mexika s Belize, do Chetumal. A ztratil jsem někde klíček od zámku ke kolu. Musím se zítra španělsky naučit vysvětlení tohoto stavu v půjčovně..
07.03.2026 "Marquesitas, helados, frappes, crepas" a jiné mňamky vyvolávájí stánkaři v sobotu večer v Chetumal na Boulevard Bahia. Teď tu jsou mraky lidí nebo-li mucha gente local. Byl jsem tu také v poledne zjistit jak je to s lodní dopravou do Belize a nebyla tu ani noha No kdo by tady taky v 35 stupňů ve stínu co dělal. Teď večer je už jen 30 a všichni se tu cpou sladkostmi z desítek stánků, zajídají to pečenými kuřaty nebo churros a zapíjejí to litry kolaloky. A pak ještě půl kila zmrzliny. Už tak kulatá tělíčka těchto chetumalitos budou zítra o něco kulatější. Zvracet se tu dá přímo do teplých vod karibiku.
10.03.2026 Úzká silnička k ruinám Calakmul se klikatí 60 km pustou džunglí. Zatím jsem, krom prodejce vstupenek u vstupní závory do Reserva de la biosfera de Calakmul, nikoho nepotkal. Jen u brány národního parku mi nějaký turista říká, že tam dál nikdo není "solamente dos perros y muchos monos". Bavíme se anglo-španělsky a když zjistí, že jsem z Čech, začnou z něj padat docela spisovné české věty. To jsem tady nečekal. Je to američan, ale prý se kdysi učil češtinu (!) a když je třeba, tak ji použije. A už to prý dost let potřeba nebylo. Až teď se mnou.
11.03.2026 Ruiny v Calakmul jsou rozlehlé, mohutné a ukryté v džungli desítky kilometrů od současné civilizace. Jsou tu jedny z nejvyšších mayských pyramid, město soupeřilo s Tikalem v době 500 - 900 nl. Už se tady v pěkném teploučku (děsné vedro - ještě že tu je stín džungle) courám asi pět hodin, mám za sebou výstup na několik pyramid .. a potkal jsem maximálně 30 lidí! To v Chichen Itzá potkám za dvě vteřiny. Super mít pyramidy takto sám pro sebe. Zajímavostí je tu také mnoho stél. Na každé je nějaký nápis v glyfech nebo plastika. Bohužel vápenec je hodně zvětralý a písmo téměř nerozpoznatelné. Tož v terénu nemohu využít nastudované mayské číslice, jejich dvacítkovou soustavu ani sylabické glyfy. Vůbec nechápu jak tu v okolí žily desítky tisíc Mayů. Kde tady v té suché džungli brali vodu? Podzemní voda z cenotes jako na severu Yucatanu tady na jihu již není. Tak jedině chultun či aguadas (nádrže na dešťovou vodu). Dá se tady vůbec pěstovat kukuřice? Na stélách to napsané asi není, tam je spíš kdo kdy vládnul a kolik bitev vyhrál.
12.03.2026 Cestou z Xpujil do Bacalar se stavuji u ruin v Kohunlich. Pěkné udržované místo a minimálně turistů (vlastně skoro žádní). Krom obvyklých mnoha pyramidový staveb a paláců v džungli, je tu zachovaných pět, přes dva metry vysokých, plastik mayských tváří. Jde údajně o podoby boha slunce. Tváře jsou směřovány k západu a byly původně natřené červenou barvou, stejně jako většina místních mayských budov. Bacalar. Mám tady ty místní večery rád. Na náměstí u Parque Principal se objeví stánky s marquesitas či crepas a všude se rozline vůně palačinkového těsta a desítek možných přísad. Je teplo, sedí se na lavičkách, křupají se marquesitas, popíjí se nějaký ten čokoládový či ovocný ledový nápoj se sladkým kondenzovaným mlékem. Alkohol se tu na veřejnosti pít nesmí. Hovor přehlušuje řev ptáků snášející se z okolních stromů. A tak se sedí, kolem poskakují děti a večer ubíhá. Je pěkné pozorovat i kolem zmateně pobíhající turisty (většinou amíci). Většina ještě za sebou táhne obří kufry na kolečkách. Nebo jak arogantně chodí kolem stánků a malých občerstvoven, kde sedí místní, mávnutím ruky odbývají obsluhu s la carta v ruce jako obtěžující hmyz a míří do nějaké předražené pizzerie. A většinou právě v těch menších "ušmudlaných" podnicích jsou ta nejchutnější jídla. Koncentrace těchto podniků je tady obrovská. To mi u nás chybí, ty rodinné podniky a nepředražené pojízdné stánky (většinou nástavba na kole), kde se nabízí vše možné. No a pak to krásné večerní teplo, to je u nás jen pár dnů v roce.
13.03.2026 Městečko Bacalar je docela klidné a poměrně známé turistické místo. Nachází se u stejnojmenné velké laguny "sedmi barev". Krásně čistá sladká modrá voda laguny pobízí ke koupání nebo k výletu na kajaku (100 až 150 pesos/hodinu). Nebo na projížďku na plovoucím pontonu či plachetnici. Blízké místo Los Rápidos je přítokový přírodní kanál do laguny (voda v laguně je zejména z podvodních cenotes). Ve vodě jsou bakterie stromatolitů a vylučují kalcium. Břehy přítokového kanálu jsou tak tvořeny až dva metry vysokými mohutnými vápenitými stěnami. Vrstvička vápníku se tvoří i na mangro porostu. V kanálu rychle proudí voda a je turistickou atrakcí jeho splouvání. Večer, když se vzduch "ochladí" na 25 stupňů, je pak voda v kanálu jak v termálním bazénu. Hezké místo, za vstup chtějí 200 pesos na celý den, to jde.
14.03.2026
Prodlužuji si v Chetumal zápůjčku auta. Je to oproti popojíždění colectivos nebo taxi mnohem operativnější a pohodlnější. Dá se kamkoliv kdykoliv zajet a tady na Yukátánu je poměrně bezpečno. Lze se i s někým domluvit a pojezd sdílet. Benzín je tu poměrně levný 25-27 pesos/l a ceny nájmu auta nejsou nijak vysoké. Na delší přejezdy je ale lepší použít ADO bus. Nebo loni otevřenou vlakovou trať Tren Maya. Ta po obvodu objíždí celou mexickou část poloostrova Yukatan a zastávky jsou u všech významných míst a měst. S frekvencí jeden až dva vlaky denně. Bohužel pro turisty nasadili vysoké ceny - třeba z Chetumal do Palenque je to za cca 2200 pesos, dvakrát více než ADO bus. A místní ho také vůbec nevyužívají. Takže s ním skoro nikdo nejezdí a musela to být ohromná investice. Velká nádraží a parkoviště u nich ale zejí prázdnotou. S výstavbou tratí se spojila obnova příjezdových silniček k mayským ruinám a hotelová infrastruktura. Výhodou by bylo rychlejší spojení než busem, ale zase zastávky jsou často daleko od měst nebo turisticky atraktivních míst a tak je stejně nutno asi po dojezdu vlakem se přiblížit busem nebo colectivos.
Tož zítra se autem vydám k moři, do městečka Mahahual. Je za korálovým útesem, s plážemi, a u národního parku Banco Chinchorro. Slibují tam výborné podmínky na potápění/šnorchlování.
17.03.2026
Odbočte z hlavní z Bacalar do Cancun vpravo, jeďte pustinou 40 kilometrů rovně, následuje zatáčka vpravo a pak dalších 40 kilometrů rovně džunglí a bažinami. A jste v Mahahual u karibského pobřeží. Městečko má vše, co se od takového místa u Karibiku předpokládá - pláže s palmami, spousta rybích restaurací a barů, prodejce kokosů s brčkem, diving center. Bohužel to nyní trochu hatí sargassum.
Dříve se tady tato rostlina vůbec neobjevila, ale postupně od roku 2017 je to prý stale horší. Od března se na pláže začnou naplavovat tuny sargasových rostlin a víceméně znemožňují koupání na plážích. Vrchol je kolem května, takže nyní v březnu je teprve začátek náplavové sezony. Začíná to být obrovským problémem, ceny pozemků u pláží klesají rok od roku a turistů na Costa Maya rapidně ubývá. Sbohem krásné čisté modro bílé písečné pláže. Teď je u pláže hnědá voda s rostlinami a na písku pruh zapáchajícího sargassu. V některých místech pruh vyplavených rostlin dosahuje obrovské mohutnosti a rozkládáním se tvoří sirovodík. Vláda se snaží nornými stěnami zabránit proudění rostlin na pláže a místní se snaží pláže uklízet. S postupným globálním oteplováním moří a oceánů to asi bude marná snaha a pláže jižního karibské pobřeží Yukatánu v Mexiku se budou od února na půl roku měnit v nepříliš vábné místo. Uklizený sargassum se sváží a následně používá jako hnojivo.
Na plážích u restaurací v Mahahual je teď většina sargassu jakž takž uklizena a tak se tu dá docela dobře lenošit i koupat. A k tomu si třeba dopřát masáž, kterou tady nabízejí desítky (možná stovky!) více či méně zručných plážových masérek. A pak si dát nějaký ten druh filete de pescado, camarones, ceviches nebo i langostas (2-4 pesos/gram). Nebo jen sopa, burrito či tacos. K tomu docela slušnou cerveza Bohemia Clara nebo un vaso de refresco Jamaica. A občas si zajet lodí za pár stovek pesitos zašnorchlovat. Je tu docela dost karet pasoucích se na travnatém dně zátoky a také korálový útes. Only relax.
18.03.2026
Z ospalého městečka Mahahual se náhle stal ruchem překypující rumraj. Na nedalekém molu přistály dvě obrlodě a z nich se jak brouci vybatolili převážně američtí turisté a dovezeni busy zaplavili město. Pro místní to jsou žně, masérky jedou na plný výkon, původně prázdné restaurace a bary praskají ve švech. U stánků s mušličkami a jinými blbostmi jsou fronty a po místní pěší "malecón" se skoro nedá projít. Všude kolem jezdí plážová "golfová" vozítka a z nich čouhají bílá tykadla končetin. Musel jsem odtud zdrhnout. Jel jsem džunglí kolem pobřeží až tam, kde končila sjízdná silnice a začínala pro mé auto už nesjízdná. Tady je klid, občas tu proběhne liška šedá, proletí pelikán nebo fregatky a jistě tu jsou kolem i jiná zvířátka, milejší než brouci v Mahahual. Kolem se rozprostírá jen nedozírná zelená masa neprostupné džungle s bažinami - Reserva de la Biósfera Caribe Mexicano. Na blízké pláži bylo i minimum sagrasu a vůkol nikdo.
Mexický pes se plouží ve vedru, neštěká a nekouše, protože je rád, že je rád. Většinou položí svoje vyhublé tělo někam do stínu. Mexický pes co štěká, tak kouše. A mexická kočka je kočka.
19.03.2026 V Mahahual se koná ve dnech 20. až 21.3. karneval. Asi i z tohoto důvodu sem připluly další 3 obrlodě. Na kolik takových lodí je asi přístavní molo dimenzováno?! Z lodí se hrnou ven další dávky amerických broučků. A protože mi nevyšlo potápění na Banco Chinchero (tento týden bylo třídenní combo na útesu), balím a přesouvám se již raději jinam. Mayské ruiny Chachoben jsou útulné a mám jednotlivé objekty s určitou frekvencí sám pro sebe. Periody probíhají nějak takto: Ticho klid, nikde nikdo. Přižene se dav turistů, dojde k velkému wow, lezení po objektu a tvoření umění na téma já a ruina. Ozve se pískot průvodce, dav se semkne do roje a řítí se nadšeně někam dál. Opovážlivce z davu, co by se snad snažil přečíst si informace k objektu nebo objekt si prohlédnout více, průvodce zpraží drsným pohledem a zvýšením tónu a intenzity pískotu. Vámos Vámos Let's go! Ticho klid, nikde nikdo. Přižene se dav turistů. Všichni si zalezou někam do stínu a znehybní. Průvodce zapáleně hovoří k unaveným, znuděným a zpoceným tvářím. O ruinách k ruinám. Let's go. Ticho, klid.
22.03.2026 Chetumal je hlavní město mexického státu Quintana Roo. Krom toho, že tu sídlí všechny státní úřady, to město zvláštnostmi oplývající není. Pravoúhlé ulice, nízké betonové domy různého stylu. Od proutěné chýše z doby Mayů, přes boudu z vlnitého plechu až po poměrně slušné vily se zahradou. Musím zde přespat, zítra brzy ráno bych měl lodí odtud odplout do Belize. Tak mám v jedné takové vile soukromé ubytování. Čas v Chetumal využívám na prohlídku místního muzea kultury Mayů. To asi jediné, co tu stojí za shlédnutí. Je velmi hezky provedeno. Hlavní expozice je tvořena třemi patry, které symbolizují tři patra světa dle mayské "kosmologie". Spodní patro je podsvětí Xibalba, cenotes, jeskyně s podzemní řekou a bohem smrti Ah Puch. Prostřední patro je svět, v kterém žijeme obyčejný život a horní patro je nebe, svět bohů a vyvolených. V prostředním patře jsou pěkné modely mayské architektury a repliky stél ze všech hlavních období této kultury (cca od 2000 př.n.l. až do 1400 n.l). V horním patře je vše co souviselo s nejvyšší sférou - kalendáře, panely o astronomii, písmu a matematice a popis širokého mayského pantheonu. Uprostřed všeho je symbolický mayský kříž a strom ceiba. Kořeny jsou Xibalba, kmen je prostřední patro světa a mohutné větve tohoto posvátného stromu podpírají nebesa a celý vesmír.
24.03.2026
Včerejší watertaxi z Chetumal v Mexiku na Caye Cualker v Belize klaplo. Po dvou hodinách plavby a pasové/celní kontrole na Caye San Pedro jsem tu. Ostrov je malý, má dvě části, severní a jižní. Části jsou od sebe odděleny asi 50 m průlivem. Jižní ostrov se dá obejít během dvou hodin. Je přeplněn barevnými hotýlky, beach bary, obchody a jinými boudami. Je tu ale i letiště, škola, hřbitov a dva kostely. Na úzkých písčitých uličkách se proplétají golfové vozíky vozící změkčilé turisty. V centru je hrozný rumraj (večer pak RUMráj), ale v některých částech je klid a dá se zde odpočinout od pražícího slunce ve stínu palem. Jsem tu hlavně kvůli potápění a tak si u tour Caveman kupuji celodenní pobyt v Hol Chan Marine Reserve, která je nedaleko a je největší mořskou rezervací v Belize.
Podvodní svět v Hol Chan Marine Reserve předčil očekávání. Co jsem viděl tady, to jsem asi ještě neviděl. Vysoké a rozlehlé podmořské korálové útesy a desítky mořských želv, pasoucích se na dně průzračného moře a plavání s nimi byl jen začátek. Následovalo plavání s nurse žraloky, barakudami, tuňáky a spousty dalších ryb. U mohutného podmořského korálového útesu se to hemžilo mnoha druhy dalších ryb ve velkých hejnech. Po skoro 6 hodinách na lodi a několika dive spotech, jsem tak dnes docela upracován.
Zítra si odpočinu, vydám se na průzkum severní části Caye Caulker. Na ní je Caye Caulker Forest Reserve a spousta písečných pláží. Bohužel nedávno regionální vláda zde povolila výstavbu a tak na severní části Caulker se buduje a rostou zde různé hotely a resorty.
26.03.2026 Ráno byl pravý tropický déšť a uličky na ostrově se proměnily v mazlavé bílé blátivé skluzavky (ostrov je z korálového vápence). Pokud do toho někdo upadl a přes něj někdo další, byly to zápasy v bahně a účastnící byli obaleni blátíčkem k nepoznání. Z místních afro kreolů s dredama byli rázem běloši se zatuhlou helmou na hlavě. Už to kvůli dešti vypadalo, že dnes nic nebude, ale nakonec se sešlo pár nadšenců pro halfday snorkling u E-Z Boy Tours. A i déšť ustal. Šnorchlovali jsme v bližší Caye Caulker Marine Reserve. Pestrobarevné korály a ryby u menších útesů. A opět žraloci vouskatí (nourse sharks) v ohromných hejnech. Jsou neškodní, pokud se s ním nesrazíte. Jedinci mají kolem tří metrů a kolem 150 kg. Žijí zejména u dna a aktivní jsou spíše v noci. Želvy tentokráte nebyly, ale zato spousta rejnoků různých velikostí. A pochodující mušle. Skutečná podvodní zahrada.
28.03.2026 Hola Pedro, como estás? Tú regresé, que bien! Vamos a bailar y cantar por la noche! Jsem zase u laguny sedmi barev v Bacalar v Mexiku. Je tu večer fiesta a festival mexické gastronomie. Me gusta la comida buena mexicana mňam mňam. Dnes mám only relax u laguny - včerejší cesta po moři v bouři z Belize do Mexika si vyžádala dvě razítka do pasu, vyplňování formulářů a rozdávání různých očíslovaných kartiček na imigračním. Pak vyvolávání dle čísla na kartičce a zevrubná celní kontrola (drogy). Na Caye San Pedro, se platí 40 BD (belize dolar = cca 10 Kč) za výstup z Belize a v Chetumal 983 pesos (pesos = něco přes 1 Kč) za vstup do Mexika! To je státní výdělek! Kdybych to nezaplatil, tak konec života asi trávím na border pier v San Pedro krmením kormoránů. Nebo bych si to musel odpracovat, třeba řazením cestujících do řady dle čísla na border pass a razítkováním jejich pasů.
31.03.2026 Cancún se dá rozdělit na část hotelovou a na vlastní město. Město má kolem milionu obyvatel a hotelová část má mraky turistů. Několik km dlouhou písečnou pláž v hotelové části lemují věžové budovy hotelů. Na pláže je většinou public přístup. Poměrně pěkná plně veřejná pláž je "Playa Delfines", jižněji v hotelové části. Asi nejhezčí místo v Cancún je ale Isla Blanca. Ostrov to není, jen úzká písečná kosa vybíhající severně asi 15 km od města podél Laguna Chacmochuch. Jsou tu duny z písku, skupinky místních obyvatel pro které je to piknikové místo, kokosové palmy, hejna plachtících fregatek a průzračné moře. Tedy průzračné nyní tam, kde je méně sargassum.
01.04.2026 Proč si mne tady tak prohlíží? Jsem v centru "lidového" Cancún a v hospodě se ptám co je na mne divného. Por qué todos me miran? Rubio amigo, no hay gringos aqui normalmente. Všichni gringové hned po příletu pádí do hotelové zóny u pláží a málokdo z nich přijde do města. Tak tedy mne by to v té instantní hotelové zóně vůbec nebavilo. Ale tady je na každém rohu něco zajímavého či dobrého. Třeba ta výborná torta con pastor nebo támhle ten amigo co se snaží prodat nějaké povadlé růže. A večerní atmosféra na Supermanzana 22, desítky stánků s marquesitas, churos a jiných dobrůtek. A k tomu pěje nějaký pěvec a tančí se salsa. I ti zaprášení dělnící, co se vrací ze stavby, asi nějaké nové pěkné betonové stavby, si tu večer posedí a popijí. A všichni jsou v pohodě, usmívají se a probírají vše možné. A je teplo. Zítra se vracím do dubnové Evropy.