| Mexico |
| Polynesia |
| Tuamotu |
| Hawaii |
| Peru |
| Ecuador |
| Colombia |
| Venezuela |
| Africa |
| Mont Blanc |
| Hohe Tauren |
| Dolomites |
| Switzerland |
| Tenerife |
| Barcelona |
| Paris |
| Budapest |
| Montenegro Croatia |
| Vienna |
| Germany |
| Cestuj.. |
03.03.2026
Jsem v Tulum, slunce žhne, je tu pětatřicet ve stínu a mám co jsem chtěl - teplo. Půjčuji si kolo a vydávám se z Tulum pueblo na několik km vzdálené pláže. Šlapu až k plážovému baru La Eufemia. Sargassum už dorazil a je ho na plážích a v moři bohužel plno. Je to poslední roky velký problém a důvodem je asi změna proudů a oteplení. Existuje monitoring sargassum a jeho proudění. Pláže nejsou tak krásně a koupání na plážích není tak příjemné jako to bylo v listopadu. Uvidím jaké to bude jižněji a v Belize. Tady je to spíše na plavání v okolích cenotes nebo potápění se dál od pláže u útesu.
Už mluví skoro půl hodiny jako kulomet. V Tulum v parku je večer festival a po "banda musica" je proslov katolického činovníka. Rozumím mu každé páté slovo. A to mi stačí neb se tak nějak stále opakuje "nuestro Dios usa toda para bien" nebo "nuestro Dios cuida de ti" a podobně. Občas se tu ohlížím i za bohy Mayů, snad mi to u toho "našeho" projde.
04.03.2026
Výlet na kole po silničce podél pobřeží do Sian Ka'an se trochu zvrtnul. Zastávka u mého oblíbeného baru La Eufemia byla tak lákavá a stín pod blízkou palmou u pláže na písku tak pohostinný. O další cestě na kole už se mi jen zdálo, usnul jsem tam. Po probuzení odpoledne už jsem tak měl pro dnešek virtuálně odpracováno. Pak cerveza Victoria v baru a následujících pět kilometrů zpět do Tulum pueblo v 33 stupních bylo už nevirtuální.
Večer je v Tulum fiesta s živou hudbou a zpěvy. Místní mne zrazují od cesty do Belize - prý "muy caro". Uvidíme, pozítří se busem přesunu na hranice Mexika s Belize, do Chetumal. A ztratil jsem někde klíček od zámku ke kolu. Musím se španělsky doučit vysvětlení tohoto stavu v půjčovně.
07.03.2026 "Marquesitas, helados, frappes, crepas" a jiné mňamky vyvolávají stánkaři v sobotu večer v Chetumal na Boulevard Bahia. Teď tu jsou mraky lidí nebo-li mucha gente local. Byl jsem tu již poledne, zjistit jak je to s lodní dopravou do Belize. Nebyla tu ani noha. Kdo by tady taky v 35 stupňů ve stínu co dělal. Teď večer je už jen 30 a všichni se tu cpou sladkostmi z desítek stánků, zajídají to pečenými kuřaty nebo churros a zapíjejí to litry koly. A pak ještě půl kila zmrzliny. Už tak kulatá tělíčka těchto chetumalitos budou zítra o něco kulatější. Zvracet se tu dá přímo do teplých vod Karibiku.
10.03.2026 Úzká silnička k ruinám Calakmul se klikatí 60 km pustou džunglí. Zatím jsem, krom prodejce vstupenek u vstupní závory do Reserva de la biosfera de Calakmul, nikoho nepotkal. Jen u brány národního parku mi nějaký turista říká, že tam dál nikdo není "solamente dos perros y muchos monos". Bavíme se anglo-španělsky a když zjistí, že jsem z Čech, začnou z něj padat docela spisovné české věty. To jsem tady nečekal. Je to Američan, ale prý se kdysi učil češtinu (!) a když je třeba, tak ji použije. A už to prý dost let potřeba nebylo. Až teď se mnou.
11.03.2026 Ruiny v Calakmul jsou rozlehlé, mohutné a ukryté v džungli desítky kilometrů od současné civilizace. Jsou tu jedny z nejvyšších mayských pyramid, město soupeřilo s Tikalem v době 500 - 900 nl. Už se tady v pěkném teploučku (děsné vedro - ještě že tu je stín džungle) courám asi pět hodin, mám za sebou výstup na několik pyramid .. a potkal jsem jen pár turistů! Super mít pyramidy takto sám pro sebe. Zajímavostí je tu mnoho vztyčených stél. Na každé je nějaký nápis v glyfech nebo plastika. Bohužel vápenec na stélách je už hodně zvětralý a znaky téměř nerozpoznatelné. Tož v terénu nemohu využít nastudované mayské číslice, jejich dvacítkovou soustavu ani sylabické glyfy. Vůbec nechápu jak tu v okolí žily desítky tisíc Mayů. Kde tady v té suché džungli brali vodu? Podzemní voda z cenotes jako na severu Yucatanu tady na jihu již není. Tak jedině chultun či aguadas (nádrže na dešťovou vodu). Dá se tady vůbec někde pěstovat kukuřice pro tolik lidí? Na stélách to napsané ale určitě není, tam je kdo kdy vládnul a kolik bitev vyhrál.
12.03.2026 Cestou z Xpujil do Bacalar se stavuji u ruin v Kohunlich. Pěkné udržované místo a minimálně turistů (vlastně skoro žádní). Krom obvyklých mnoha pyramidový staveb a paláců v džungli, je tu zachovaných několik přes dva metry vysokých plastik mayských tváří. Jde údajně o podoby boha slunce. Tváře jsou směrovány k západu a byly původně natřené červenou barvou, stejně jako většina místních mayských pyramid. Večer jsem již v Bacalar. Mám tady místní večery rád. Na náměstí u Parque Principal se objeví stánky s marquesitas či crepas a všude se rozline vůně palačinkového těsta a desítek možných přísad. Je teplo, sedí se na lavičkách, křupají se marquesitas, popíjí se nějaký ten čokoládový či ovocný ledový nápoj se sladkým kondenzovaným mlékem. Alkohol se tu na veřejnosti pít nesmí. Hovor přehlušuje řev ptáků snášející se z okolních stromů. A tak se sedí, kolem poskakují děti a večer ubíhá. Je pěkné pozorovat i kolem zmateně pobíhající turisty (většinou amíci). Většina ještě za sebou táhne obří kufry na kolečkách. Často arogantně projdou kolem stánků a malých občerstvoven, kde sedí místní. Mávnutím ruky odbývají obsluhu s la carta v ruce jako obtěžující hmyz a míří do nějaké předražené pizzerie. A většinou právě v těch menších "ušmudlaných" podnicích jsou ta nejchutnější jídla. Koncentrace těchto podniků je tady obrovská. To mi u nás chybí, ty rodinné podniky a nepředražené pojízdné stánky (většinou nástavba na kole), kde se nabízí vše možné. A to krásné večerní teplo, to je u nás jen pár dnů v roce.
13.03.2026 Městečko Bacalar je poměrně známé turistické místo, ale klidné. Nachází se u stejnojmenné velké laguny "sedmi barev". Voda v laguně je zejména z podvodních zdrojů. Čistá, sladká, modrá a teplá voda laguny pobízí ke koupání nebo k výletu na kajaku (100 až 150 pesos/hodinu). Nebo na projížďku na plovoucím pontonu či plachetnici. Blízké místo Los Rápidos je úzký přírodní spojovací kanál z jiné laguny. Ve vodě jsou tu bakterie stromatolitů a vylučují kalcium. Břehy kanálu jsou tvořeny až dva metry vysokými mohutnými vápenitými stěnami. Vrstvička vápníku se tvoří i na mangrovníkovém porostu v okolí. V kanálu rychle proudí voda a tak je turistickou atrakcí nechat se zde několik stovek metrů unášet proudící vodou. Po proudu ve vodě, zpět proti proudu pěšky po dřevěném chodníčku kolem kanálu. Někteří si tu půjčují kajak a pak je jejich adrenalinovým sportem slalom mezi hlavičkami plavců v proudu. Hezké místo, za vstup chtějí 200 pesos na celý den, to jde.
14.03.2026 Prodlužuji si v Chetumal u Mex Rent A Car zápůjčku auta. Je to oproti popojíždění s colectivos nebo s taxi mnohem operativnější, pohodlnější a ve výsledku možná i levnější. Je tu poměrně bezpečno a silnice slušné. Benzín je poměrně levný 25-27 pesos/l a ceny nájmu auta nejsou nijak vysoké. Na delší přejezdy je nicméně lepší použít ADO bus. Nebo loni otevřenou vlakovou trať Tren Maya. Vlak po obvodu objíždí celou mexickou část poloostrova Yukatan a zastávky jsou u všech významných míst a měst. S frekvencí jeden až dva vlaky denně. Bohužel pro turisty nasadili vysoké ceny - třeba z Chetumal do Palenque je to za cca 2200 pesos, dvakrát více než ADO bus. A místní vlak nevyužívají vůbec. Takže s Tren Maya téměř nyní nikdo nejezdí a musela to být ohromná investice. Velká moderní vlaková nádraží a parkoviště u nich zejí prázdnotou. Džunglí procházejí koleje moderní trati. S výstavbou trati se spojila výstavba mnoha mostních přejezdů a i obnova silniční a hotelové infrastruktury v turisticky zajímavých místech. Výhodou vlaku je rychlejší spojení než busem. Sic jsou zastávky Tren Maya často dále od cílových míst a po dojezdu vlakem, je nutné dojet poslední kousek opět busem nebo colectivos. Zítra se autem přesunu do městečka Mahahual. Je u pobřeží Karibiku u korálového útesu. S plážemi a blízko národního parku Banco Chinchorro. Slibují tam výborné podmínky na potápění/šnorchlování.
17.03.2026
Odbočte z hlavní z Chetumal do Cancun poblíž města Limones vpravo. Jeďte pustinou 40 kilometrů rovně, následuje jedna zatáčka vpravo a dalších 40 kilometrů rovně džunglí mezi bažinami. A jste v Mahahual u karibského pobřeží. Městečko má vše, co se od takového místa u Karibiku předpokládá - pláže s palmami, spousta rybích restaurací, plážových barů, prodejců kokosů s brčkem a diving center. Bohužel to nyní opět hatí sargassum.
Dříve se tady tato rostlina vůbec neobjevila, ale postupně od roku 2017 je to prý stale horší. Od března se na pláže začnou naplavovat tuny sargasových rostlin a víceméně znemožňují koupání na plážích. Vrchol náplav je kolem května. Začíná to být obrovským problémem, ceny pozemků u pláží klesají rok od roku a turistů na Costa Maya rapidně ubývá. Sbohem krásné čisté modro bílé písečné pláže. Teď je u pláže hnědá voda s rostlinami a na písku pruh zapáchajícího sargassum. V některých místech pruh vyplavených rostlin dosahuje obrovské mohutnosti. Rozkládáním se pak tvoří zapáchající sirovodík. Vláda se snaží nornými stěnami zabránit proudění rostlin z moře na pláže a místní se snaží pláže uklízet. S postupným oteplováním a znečištěním oceánů to zřejmě bude marná snaha a pláže karibského pobřeží Yukatanu se budou od února na půl roku měnit v nepříliš vábné místo. V pruzích sargassu u pláží se navíc zachycují odpadky, umělohmotné lahve, kelímky, zbytky plastových hraček. Uklizený sargassum se sváží a následně občas použije jako hnojivo.
V centru Mahahual je nyní většina sargassum jakž takž uklizena a dá se tu docela dobře lenošit s drinkem u plážových barů. A k tomu si lze dopřát masáž, kterou tu nabízejí desítky více či méně zručných plážových masérek. Nebo si dát nějaký ten druh filete de pescado, camarones, ceviches nebo i langostas (2-4 pesos/gram). Nebo jen sopa, burrito či tacos. K tomu popíjet docela slušnou cerveza Bohemia Clara nebo un vaso de refresco Jamaica. A občas si zakoupit (za pár stovek pesitos) výlet na člunu a zašnorchlovat si ve skupině u asi dvě stovky metrů vzdáleného útesu. Je tu poměrně dost karet pasoucích se na travnatém dně a hejna barevných rybek u korálů. Only relax.
18.03.2026
Z ospalého městečka Mahahual se náhle stal ruchem překypující rumraj. Na nedalekém molu přistály dvě obří lodě a z nich se jak brouci vybatolili převážně američtí turisté. Dovezeni z mola busy, zaplavili město. Pro místní to jsou žně, masérky jedou na plný výkon, původně prázdné restaurace a bary praskají ve švech. U stánků s mušličkami a jinými blbostmi jsou fronty a po místní pěší "malecón" se teď skoro nedá projít. Všude jezdí "golfová" vozítka. Musel jsem odtud zdrhnout. Jel jsem džunglí kolem pobřeží až tam, kde končila poměrně sjízdná silnice a začala pro mé auto už cesta zcela nesjízdná. Tady je klid, občas tu proběhne liška šedá, proletí pelikán nebo fregatky a jistě tu jsou kolem i jiná zvířátka, milejší než brouci v Mahahual. Kolem se rozprostírá jen nedozírná zelená masa neprostupné džungle s bažinami - Reserva de la Biósfera Caribe Mexicano.
Cestou kolem příbřežních usedlostí jsem si ověřil, že mexický pes se plouží ve vedru, neštěká a nekouše. Je rád, že je rád. Většinou položí svoje vyhublé tělo někam do stínu. Mexický pes co štěká, má energii, je protivný a kouše. A mexická kočka, to je kočka.
19.03.2026 V Mahahual se koná ve dnech 20. až 21.3. karneval. Asi i z tohoto důvodu sem připluly další 3 obří lodě. Na kolik takových lodí je asi přístavní molo dimenzováno?! Z lodí se hrnou další proudy lidu. A protože mi nevyšlo potápění na Banco Chinchero (tento týden bylo třídenní combo na útesu), balím a odjíždím z Mahahual jinam. Mayské ruiny Chachoben jsou útulné a mám jednotlivé objekty s určitou frekvencí sám pro sebe. Periody probíhají takto: Ticho klid, nikde nikdo. Přižene se dav turistů, dojde k velkému WOW, lezení po objektu a tvoření foto umění na téma já a ruina. Ozve se pískot průvodce, dav se semkne do roje a řítí se nadšeně někam dál. Opovážlivce z davu, co by se snad snažil číst informace k objektu nebo objekt si prohlédnout více, průvodce zpraží drsným pohledem a zvýšením tónu a intenzity pískotu. Vámos, vámos, let's go! Ticho klid, nikde nikdo. Připlouží se dav turistů. Všichni si zalezou někam do stínu a znehybní. Průvodce zapáleně hovoří k unaveným a zpoceným tvářím a živě gestikuluje. O mayských ruinách k zejména americkým, německým či francouzským ruinám. Vámos. Let's go! Opět ticho, klid a nikde nikdo.
22.03.2026 Chetumal je hlavní město mexického státu Quintana Roo. Krom toho, že tu sídlí úřady, to město zvláštnostmi moc oplývající není. Dlouhé avenidy, pravoúhlé menší ulice, supermarkety, vojenské objekty a nízké obytné betonové domy různého stylu. Jak je v Mexiku a Latinské Americe obvyklé, vždy s plochou střechou. Od proutěných chýší (asi ještě z doby Mayů), přes boudy z vlnitého plechu, betonové příšerky až po poměrně slušné vily se zahradou. Musím zde někde přespat, zítra brzy ráno lodí odtud odplouvám do Belize. Zamlouvám si v jedné hezké soukromé vile se zahradou ubytování. Čas v Chetumal využívám na prohlídku místního muzea kultury Mayů. Je velmi hezky provedeno. Hlavní expozice je tvořena třemi patry, které symbolizují tři patra světa dle mayské "kosmologie". Spodní patro je podsvětí Xibalba. Vstupem je cenotes, jeskyně s podzemní řekou a bohem smrti Ah Puch. Prostřední patro je svět, ve kterém žijeme obyčejný život a horní patro je nebe, svět bohů a vyvolených. V prostředním patře jsou pěkné modely mayské architektury a repliky stél ze všech hlavních období této kultury (cca od 2000 př.n.l. až do 1400 n.l). V horním patře je vše co souviselo s nejvyšší sférou a mystikou - kalendáře, panely o astronomii, písmu, matematice a popis širokého mayského pantheonu. Patra spojuje symbolický mayský kříž a strom ceiba. Kořeny stromu jsou Xibalba, kmen je prostřední patro světa a mohutné větve tohoto posvátného stromu podpírají nebesa a celý vesmír.
23.03.2026
Watertaxi z Chetumal v Mexiku na Caye Cualker v Belize klaplo. Po dvou hodinách plavby a pasové/celní kontrole na Caye San Pedro jsem tu. Ostrov Caulker je malý. Má dvě části, severní a jižní. Části jsou od sebe odděleny umělým úzkým průlivem. Je ho možné přeplavat nebo jet přívozem. Jižní ostrov se dá obejít během pár hodin. Je přeplněn barevnými hotýlky, beach bary, obchody a jinými růžovými, zelenými nebo modrými boudami. Je tu i letiště, škola, hřbitov a dva kostely. Na úzkých písčitých uličkách se mezi pěšími proplétá mnoho golfových vozíků, které tu tvoří hlavní dopravní obsluhu. Opilý povykující americký turista za volantem řítícího se vozíku s nákladem dalších několika jemu podobných, je životu nebezpečná kombinace. V centru ostrova je tak hrozný rumraj a večer pak rumráj. V některých částech ostrůvku je klidněji a dá se zde odpočinout od pražícího slunce ve stínu palem. Bohužel u pláží je opět sargassum.
Jsem tu hlavně kvůli potápění a tak si u tour Caveman kupuji celodenní plavbu v Hol Chan Marine Reserve, která je nedaleko a je největší mořskou rezervací v Belize.
24.03.2026
Podvodní svět v Hol Chan Marine Reserve předčil mé očekávání. Co jsem viděl tady, to jsem v Mexiku neviděl. Desítky mořských želv, pasoucích se na dně průzračného moře a plavání s nimi byl začátek. Následovalo plavání s velkými nurse žraloky, barakudami, tuňáky a spousty dalších ryb. U mohutného podmořského korálového útesu se to pak hemžilo mnoha druhy rybek ve velkých hejnech. Po šesti hodinách na lodi a několika dive spotech, jsem tak dnes docela upracován.
Zítra si odpočinu, vydám se přívozem a pak pěšky na průzkum severní části Caye Caulker. Na ní je Forest Reserve a spousta písečných pláží (nyní bohužel s náplavou sargassum). Nedávno regionální vláda zde povolila výstavbu a tak na severní části Caulker se buduje a bohužel zde roste mnoho nových hotelových resortů. Pokud bude sargassum, nikdo se tu moc koupat nebude.
26.03.2026 Ráno byl pravý tropický déšť a uličky na ostrově se proměnily v mazlavé bílé blátivé skluzavky (ostrov je z korálového vápence). Pokud do toho někdo uklouzl a přes něj pak někdo další, bylo to jak zápasy v bahně a účastnící byli obaleni bílým blátíčkem k nepoznání. Kdo neupadl, byl blátíčkem ohozen jedním z mnoha projíždějících vozítek v uličkách. Už to kvůli dešti vypadalo, že dnes nic z výletu na moře nebude, ale nakonec se sešlo pár bíle skvrnitých nadšenců pro halfday snorkling u E-Z Boy Tours. A déšť nakonec ustal. Šnorchlovali jsme v nedaleké Caye Caulker Marine Reserve. Pestrobarevné korály a ryby u menších útesů. A opět žraloci vouskatí (nourse sharks) v ohromných hejnech. Jsou neškodní, pokud se s ním nesrazíte. Jedinci mají kolem tří metrů a kolem 150 kg. Žijí zejména u dna a aktivní jsou spíše v noci. Želvy tentokráte nebyly, ale zato spousta rejnoků různých velikostí. A pochodující mušle. Krásná podvodní zahrada.
28.03.2026 Hola Pedro, como estás? Tú regresé, que bien! Vamos a bailar y cantar por la noche! Jsem zase u laguny sedmi barev v Bacalar v Mexiku. Je tu večer fiesta a festival mexické gastronomie. Me gusta la comida buena mexicana mňam mňam. Dnes mám only relax u laguny - včerejší cesta po moři v bouři z Belize do Mexika si vyžádala dvě razítka do pasu, vyplňování formulářů a rozdávání různých očíslovaných kartiček na imigračním. Pak vyvolávání dle čísla na kartičce a zevrubná celní kontrola (zejména na drogy). Na Caye San Pedro, se platí za výstup z Belize 40 BD (belize dolar = cca 10 Kč) a v Chetumal 983 pesos (pesos = něco přes 1 Kč) za vstup do Mexika! To je státní výdělek! Kdybych to nezaplatil, tak asi konec života trávím na border pier v San Pedro krmením kormoránů. Nebo bych si to tam musel odpracovat, třeba řazením cestujících do řady dle čísla na border pass a razítkováním jejich pasů.
31.03.2026 Cancún se dá rozdělit na část hotelovou a na vlastní město. Město má kolem milionu obyvatel a hotelová část má mraky turistů. Dlouhou písečnou pláž v zona hotelera lemují věžové budovy hotelů. Poměrně pěkná veřejná pláž je zde "Playa Delfines". Vydávám se ale na Isla Blanca. Ostrov to není, jen úzká písečná kosa vybíhající severně asi 20 km od centra města. Takto asi dříve vypadala i zona hotelera. Z jedné strany je zelenomodrá Laguna Chacmochuch, z druhé strany vlny tyrkysového moře. Na dlouhém a širokém bílém písečném pobřeží profukuje příjemný větřík a na mořském obzoru je Isla Mujeres. Jsou tu na pláži skupinky místních obyvatel s piknikovými taškami a nezbytnou kolou. Je tu stín kokosových palem, nad lagunou poletují hejna fregatek a barevné plachty kitesurfařů.
01.04.2026 Proč si mne tady tak prohlížejí? Jsem v centru "lidového" Cancún. Porqué miranme? Amigo, no hay gringos en este barrio normalmente. Gringové po příletu do Cancún jsou odvezeni do instantní hotelové zóny u pláží a málokdo z nich se objeví v centru města. Dělají ale chybu, tady je normální mexický život. A na každém rohu něco zajímavého či dobrého. Třeba ta výborná torta con pastor nebo támhle ten amigo, co se snaží prodat povadlé růže a nějaké pastel jako přídavek. A večer je tu příjemná atmosféra na Las Palapas. Jsou tu desítky stánků s marquesitas, churos a jiných dobrůtek. A k tomu pěje nějaký pěvec a tančí se salsa. Místní rodinky i zaprášení dělníci, co se vracejí z nějaké betonové stavby, si tu večer také posedí a popijí. A všichni jsou docela v pohodě, usmívají se a probírají vše možné. Děti dovádí v elektro autíčkách. A je příjemné teplo, křupají se marquesitas, mlaská se nad pasteles a papají se tacos. V nedalekém Iglesia Cristo Rey probíhá mše. Je tam také plno. Zítra se vracím do dubnové Evropy.