Šánovci
Skalka
VÚ8200
Velká a Malá Amerika
Vltava
Tatry
TJ Banka
Šánovci
Skalka
VÚ8200
Velká a Malá Amerika
Vltava
Tatry
TJ Banka
Tenkrát to byla 90.PS neboli pionýrská skupina. Vznikla ze skautského oddílu a existuje dodnes. Stále se jezdí na táboty na ostrov ŠÁN u Roudnice nad Labem, vozí se voda přes vodu a pádluje po Labi i Vltavě (dříve na pramicích).
VÚ8200 - "Vojenský útvar" byl motostřelecký pluk v Domažlicích. Zde jsem trávil skoro rok jako velitel spojovací čety. S hodností desátník absolvent nebo-li "absa", čili "špagát" nebo "špagy". S četou kluků, co tu byli na strašné dva roky, jsme prováděli neuvěřitelně zbytečné věci. Navazovali jsme radiová spojení, natahovali jsme telefonní dráty odnikud nikam, chodili jak debilové pochodem sem a tam nebo každou chvíli nastupovali na tzv. buzerák. A já tomu měl velet. Chodili jsme po Chodsku v maskáčích a kontrolovali spojení do "záložních prostorů" u hranic. Většinou jsem pak skončili s nějakým družstvem v Huti, Trhanově nebo v Čerchově v hospodě. Po jednom cvičení, kdy i po kontrole spojení se nikdo nikam nespojil a po následných mých čtrnácti ostrých v místní vojenské base během vánoc (pěkně za chodského mrazu bez topení a jen pod dekou), jsem měl nadále přezdívku "absa kriminálník". Jako velící poddůstojník s význačnou minulostí v base jsem měl tak u bigošů značný respekt. Když jsem po roce odjížděl, někteří mi říkali "špagy, nechceš tu s námi zůstat". Nechtěl jsem.
Jsou asi stejně Vysoké jako tehdy, horské stezky se tu nijak nerozrostly a parkoochránci jsou tu stále stejně nabubřelí. Jako by se tu zastavil čas. Jen kempy plné Němců s trabanty u stanů už tu nejsou. Nejsou tu ani ty levné večeře ve Štrbě nebo zubačka za pár Kčs. Teď tu jsou EUR. A horám je to asi fuk. Prostredný hrot, Furkotský štít, Vysoká, Rysy a možná i ten Volovec Mengušovský shlíží přes doliny a plesa na lid pod nimi. A baví se tím jistě dobře.
Bývaly to lomy na vápenec u Mořiny poblíž Karlštejna. Na určitou dobu se staly i hrůzným pracovním táborem. Způsob těžby vytvořil hluboké kaňony s bezpočtem štol v jejich okolí. Amerika v Českém krasu. Kdysi zapovězené místo prostoupené zvláštním tajemstvím. Blátivé mlaskání při průchodu štolou, ozvěny kapek z kamenných stropů, praskání rozpadající se výdřevy a ticho neznáma. Tma v labyrintu chladných vlhkých štol a pohnutá historie dala život pověstím vyprávějícím se u večerního ohně poblíž vchodů do podzemí. Osamělý průchod štolami za blikavého svitu žárovky či jen za tmy, po paměti, nechával fantazii pracovat naplno. Průzkum krasových jevů nebo snaha o objevení bájných propojovacích chodeb byla pro mnohé nadšence i víkendovou prací skutečnou. Bývávalo v těch časech na Americe blaze i krušně. Více o těchto časech je na Lacových stránkách.
Na brdském hřebeni rozpadlý poddolovaný barokní kostelík drží pohromadě ocelové obruče. Opodál se pod stvoly bolševníků pomalu rozpadá zdivo budovy starého káštera. Omšelé kapličky křížové cesty vedou poutníka zbloudivšího v tato místa k ruinám modlitebny na jejím konci. Hluboko pod tímto místem se pomalu uklidňuje zem po těžbě chudé železné rudy a sesuvy půdy na povrchu pomalu ustávají. Místo čeká na svoji budoucnost.
TJ- "Tělovýchovná jednota" Banka bylo sdružení sportovních oddílů "zastřešené" Národní bankou. Vodácký oddíl měl loděnici pod Branickým mostem u Vltavy, ale na přelomu socialismu a kapitalismu se přestěhoval k hale pod Strahov. Na vodácké zájezdy to vliv nemělo. Jezdilo se busem Karosou s vlekem plným kajaků, singlů a deblovek na společné vodácké akce. Byly to zejména VTJZ (vodácké jízdy zdatnosti) - Vavřinecký potok, Hamerský potok, Sázava, Klabava, Teplá, Blanice, Mže, Malše a další. Nebo oddílové zájezdy na řeky do Rumunska, Rakouska nebo na Slovensko. Také jsme si občas zaplatili nějaký vodácký kanál - Vrbné, Veltrusy nebo Brandýs. Většina vodáckých akcí se stále koná, ale Banka už na nich není.
Byla čistá u Soumarského mostu, zapáchající nad Větřním a neregulovaná u Týna. Zaslat loď vlakem do Lenory, přijet za ní lokálkou a po týdnu večerních ohňů u řeky, máchání pádlem, diskuzemi na jezem a plavání pod jezem doplout s dalšími vodáky třeba na Orlík. Bylo to možné dříve a je jistě možné i teď. Sic tu jsou poplatky za splutí, stovky půjčoven lodí a tlačenice v meandrech. Řeka nad Větřním je nyní čistší, sic nad Týnem už nejsou jezy, ale přehradní hráze. A krom věží Zlaté koruny, Rožmberka či Hluboké nad řekou vykukují kouřící věže betonové.