Peru
Ekvádor
Kolumbie
Venezuela
Afrika
Mont Blanc
Švýcarsko
Dolomity
Paříž
Černá Hora a Chorvatsko
Rakousko - Vídeň
Německo
Bacelona
Budapešť

Jižní Amerika - PERÚ

PERÚ (1998 a 2001) VIDEO | Z deníku | FOTO

Peru je rozlohou třetí největší země v Jižní Americe. Za omezenou dobu asi dvou měsíců jsme se snažili projet co se dalo a občas spíše nedalo. Cestovali jsme povětšinou místními autobusy, minibusy a pěšky. Škála místní dopravy je od klimatizovaného busu na asfaltové silnici až po stroj mírně pojízdný na prašné cestě bez krajnice nad propastí v horách nebo v bahně džungle. Cestu busem doprovází reprodukovaná hudba na téma "corazón" (srdce), místní prodavači nabízející všemožné a povětšinou se usmívající domorodci.

imgh

Na ostrově Taquile - Titicaca

imgh

Cashapampa - Cordillera Blanca

Základnu máme v Limě v oblíbeném hostelu na Avenida Brasil. Nejdříve míříme na jih, do Cuzca. Kodrcáme se na jih busem nocí a dnem přes hory, doly a horské město Abancay. Cuzco má nejkrásnější atmosféru v noci, kdy zmožení turisté usínají, úzké uličky utichnou a objeví se stíny původních obyvatel. Procházíme a projíždíme místní dopravou okolí Cuzca. Impozantní incké ruiny pevnosti Sacsayhuaman, svatyně Tambo Machay či Quenco. V nedalekém svatém údolí řeky Urubamba incká sídla Pizac nebo pevnost Ollantaytambo. K méně známým závrtům Morray či solným dolům Salinas to z Cuzca také není daleko. Prošli jsme si také Inckou stezku přes ruiny inckých měst a pevností - Llactapata, Runkuraqay, Sayacmarca, Phuyupatamarca a Winay Wayna. Mezi duchy jejich dávných obyvatel jsme nocovali, přešli několik horských průsmyků (Warmiwanusca 4210 m) a došli k bráně slunce (Intipunku) a při jeho východu spatřili Machu Picchu. Načerpali energii u posvátného oltáře Intihuatana a vydrápali se skalními tunely na vrchol Huayna Picchu. Vykoupali se pak v nedalekých termálních lázních Aqua Calientes.Pak se místním vláčkem kolem řeky Urubmaba vrátili do Cuzca.

imgh

Na incké stezce v pohoří Vilcabamba

imgh

Machu Picchu

Mnohem méně turisticky profláklé je ale zlaté Choquequirao. Toto incké město je vysoko na řekou Apurimac v pohoří Vilcabamba. Z městečka Cachora (směrem na Abancay z Cuzca) je to přes hluboko zařízlé údolí řeky Apurimac co dva dny cesty. Z Choquequirao se dá pokračovat dál, do nitra pohoří tajemné Vilcabamby a dojít třeba až svatému kameni Yurac Rumi. Pokud se z labyrintu strmých údolí a vysokých hor vrátíte živi, tak se z Cuzca vydejte vláčkem přes pohoří Vilcanota a průsmyk La Raya (4335m) k jezeru Titicaca do města Puno (3860 m). Určitě se zde podívejte na ostrovy Taquille kde pletení čepic je výsada mužů. Pěkné jsou i rákosové ostrovy Los Uros, ale pravý život je mimo turisticá centra v okolí tohoto jaguářího jezera. Nedaleké hrobky v Sillustani jsou nejkrásnější při západu slunce.

A rychle se ohřát níže, třeba do nádherného města Arequipa. V Arequipě se dá rozjímat v rozlehlém v klášteře Santa Catalina, v jeho okolí sestoupit do hlubokého údolí řeky Colca a pozorovat plachtící kondory. Nebo stoupat na sopku El Misti. Cestou z Arequipy zpět do Limi se zastavujeme na pláních Nasca. Tajemné linie v poušti, ale hrozná vyprahlá pustina. Snad mi Dr. Maria Reiche, která tu prožila 50 let studiem místní kultury, prominula to označení. Dojeli jsme pouští k rozeklanému pobřeží Tichého oceánu u města Paracas. Útvar Katedrála je asi nyní již zničený zemětřesením. Tajemný trojramenný Svícen svítí na oceán stále. Dopluli jsme lodí i k lvounům, ptačím koloniím a jiným zvířátkům u ostrovů Ballestas. Také jsme busem s místní cestovkou dojeli po baheních cestách a lodí po řece Madre de Dios do oblasti Manů amazonské džungli východně od Cuzca.

imgh

Cordillera Blanca

imgh

Cordillera Blanca

Severně od Limy jsou Bílé Kordilery, oblast Huascaránu. Nádherné, ale drsné místo. Cesta zde vedla mnoha průsmyky (Punta Yanayacu 4850, Punta Union 4750, Punta Olimpica 4890 m) a údolími (Santa Cruz, Quebrada Ulta, Llanganuca), nocovali jsme mezi bílými velikány, žvýkali koku když došlo jídlo. Bílé vrcholy (Pisco 5760, Huascaran 6768, Alpamayo 5947) jsme ponechali pouze andským bohům. Z místního "střediskového" města Huaraz jsme autobusem přejeli hřeben hor na starobylý Chavín, duchovní centrum jedné předincké kultury s tajemnými chodbami, posvátnou stélou Lanzon a hlavy bohů Cabeza de Clava. Po dobrodružné cestě z Cordillera Blanca přes Cordillera Negra jsem si nechal vytrhnout bolavý zub v přístavu Chimbote a v města Trujillo se dostal nejseverněji v Peru. Poblíž Trujillo jsou impozantní pyramidy kultury Moche či město Chan-chan kultury Chimu ztracené v pobřežních písečných dunách. Rád se pak vracím do Limy, pozdravit se s kamarádkou Rachel a navštívit muzea s památky na prošlá místa. Dá se lehce projet městem s využitím všudypřítomných minibusů, toodo Aaabancay, Brasssil, zní od pomocníků jejich řidičů místní názvy, kam busík míří. No a pak už jen zamávat Andám z výšky a odletět zpět do Prahy.

V Peru žije asi 23 milionu lidí z toho tak třetina v Limě. Je zde velká negramotnost a obrovské sociální rozdíli. Spousta lidí žije v tak drsných podmínkách, jež si v naší středoevropské "civilizaci" nelze představit a přesto brbláme. Obzvláště v horách je život tvrdý. Většina místních vypadá ale spokojeně a většina možná i je. Vždyť žít v tak krásné zemi je přece výsada. Peru si všichni rozdělují na pobřeží Pacifiku (costa), hory (sierra) a džungli (selva).

imgh

Bohové v Moche

Costa je vyprahlá poušť, až severně od města Trujilla se začíná objevovat zelené Tichomořské pobřeží. Sierra je pohoří And a náhorní plošina (altiplano) okolo asi 4000 m občas s vrcholy šestitisícovek (nejvyšší Huascarán 6700 m v pohoří Cordillera Blanca) s majestátnými ledovci. La selva - to je prostě nádherná, ale zrádná zelená neprostupná masa sahající od hor až k východní hranici Peru. Na každého jistě zapůsobí i tajemně modré jezero Titicaca, kde hvězdy jsou všem nadosah.

Peru má velmi bohatou historii. Starodávné předincké kultury po sobě zanechaly keramiku (Moche, Chavín), skoro 1500 let staré a stále úžasně barevné textílie (Paracas, Nasca), usměvavé mumie (Nasca), dodnes tajemné linie a obrazce (Nasca) a architekturu od cihelných pyramid (Moche, Čimú, Wari) až po incké neskutečně přesně sesazené kamenné pevnosti či ztracená města, nyní ale ruiny. Španělé (jako první Pizarro se svou hrstkou dobrodruhů v 16. stol.) vše vetšinou rozebrali na katolické kostely nebo je pak postavili na základech předchozích kultur. Ostatně podobně to udělali též Inkové. Je tam všude dostatek jídla od kuřat až po termity (mají chuť mrkve) a pečené hady v džungli. V džungli je nejobvyklejší jídlo banán. A to na sto způsobů. Vařený, pečený, jak kdo chce. Nejlevnější je se stravovat na trzích (asi 3 soly za dost jídla) případně jíst ovoce (nutné omýt balenou vodou nebo oloupat). Mé nejoblíbenější jídlo bylo Lomo Saltado - hranolky, rýže, maso na čínský způsob a zelenina. S angličtinou mimo hlavní centra si nikdo ani neškrtne. K mé velké radosti. Všude španělština nebo v horách kečuánština.

Zamýšleli jsme projet okolí hranic s Bolívií, ale to jsme už nestačili. Letadlo v Limě brzy odlétá. Tak určitě někdy příště. Hasta pronto Perú!

imgh

Machu Picchu

imgh

Stvořitel Viracocha. Jeho syn Inti a dcery Mama Quilla a Pachamama nás doprovází na cestách.

© Created by DuPe 2010-2019